Křížem krážem
Má diplomová práce s názvem „Křížem krážem“ představuje drobný architektonický objekt ve tvaru kříže s přístupem ze všech světových stran. Objekt je vyroben z přírodního materiálu – modřínového dřeva. Jeho části do sebe zapadají jako skládanka. Jeho střed – srdce kříže – je otevřené, je prostorem bez limitu. Objekt tak odkazuje ke křesťanství, jež je s naším územím tradičně spjato, symbolicky se však zároveň otevírá všem příchozím bez ohledu na náboženské smýšlení.
Podstatné je prostorové prolnutí objektu s okolní přírodou, kterou tato „svatyně“ absorbuje jako svou neoddělitelnou součást. Vybízí tedy k duchovnímu rozjímání, k úctě a lásce k přírodě i k náboženské toleranci.
V podstatě je možné říci, že je kříž odkazem k fenoménu české barokní krajiny. Tedy krajiny, do které výrazně zasahuje člověk – umělec. Estetizuje ji, dává jí řád, ale také duchovní rozměr. Zároveň jí ovšem – na rozdíl od městské architektury – ponechává její charakter a svobodu. Pracuje s geometrickou přesností a složitou – zejména křesťanskou – symbolikou. Součástí barokní krajiny jsou dlouhé aleje, křížové cesty, kapličky, boží muka a kříže rozeseté v polích a lukách. Toto fascinující propojení vůle člověka a Boha (přírody) je na mnoha místech patrné dodnes.
Velmi podstatná pro mou práci je také symbolika cesty a rozcestí, kterou barokní krajina využívá. Vedle své faktické funkce je cesta také symbolem lidského života – cesty od narození ke smrti. Rozcestí jsou potom křehkým momentem rozhodování, volby, vzácnou chvílí přítomnosti všech čtyř směrů zároveň. Na své cestě má mít poutník možnost spočinout a nabrat síly fyzické i duchovní. K tomu účelu slouží právě u cest a na rozcestích umístěná boží muka a kříže, které nedávají zapomenout na Kristovo utrpení a pomíjivost lidského bytí na tomto světě a vyzývají k modlitbě.
Objekt mé diplomové práce lze v podstatě považovat za jakási novodobá boží muka, ve kterých se obraz kříže navíc prolíná s magií a mnohavrstevnou symbolikou rozcestí.
Kříž posvětil farář Českobratrské církve evangelické Mikuláš Vymětal. Jeho přítomnost a podpora, kterou projektu projevil, je pro mě podstatnou pozitivní zprávou o tom, že církev, nebo přinejmenším někteří její zástupci, se nebrání otevřenosti a dialogu. Věřím, že přítomnost církevní autority také povýšila celou událost a svým způsobem potvrdila duchovní rozměr díla, učinila jej důvěryhodným. K obřadu však spontánně přispěli všichni přítomní a zaujmuli ke kříži vlastní zcela individuální postoj.